Šabatové hidžáb

Na počátku něco málo z historie oblékání , jak ji zná i Korán....V době hidžry zahalené nechodily po většinu života ani manželky samotného proroka Mohameda – tento zvyk si osvojily až ke konci svého života. Pro Mohameda nebyly závoje velkou prioritou, ostatně zmíiuje se o nich v Koránu jen dvakrát: ....A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají.“  ....

Rozhodnutí ombudsmanky o nutnosti respektovat svobodu dvou studentek zdravotní školy je novum u nás. Takových sporů už bylo vícero ve Francii, Bavorsku, Belgii. Rozhodnutí samo je dle mého soudu "za hranicí". Lidská práva a práva k nim vztahovaná mají ve společnosti pevné místo. Pevný řád. Pokud si však demokracii, v tomto případě liberálně pojatou servírujeme takto....no potěš Bůh.

Nevím jak moc je ombudsmanka kovaná v otázkách bezpečnostních rizik. Ale tyto maličkosti ledacos ukazují.

Vraťme se zpět k roku 2001 - z popudu tehdejšího íránského prezidenta Chátamího je vyhlášen rok dialogu mezi civilizacemi. Naopak se však jako výsledek podaří zničit těžce budované mosty porozumění třeba právě mezi islámem a Západem. Fukuyamovy a Hungtingtonovy vize mající nás varovat před krvavými hranicemi islámu se stanou v některých politických kruzích důvodem pro obhajování nutnosti zavedení liberální demokracie. Naplňuje se tak nechtěně podklad střetu civilizací.

Křesťanství, které je chápáno a prožíváno jako pouhá víra v Boha. Naproti tomu islám je náboženství, které skrze Boží zákon – šaríu, prostupuje všemi aspekty života jednotlivce. Šaría to je vůle Boží . Muslim, který přijímá a naplňuje její příkazy, se tak přibližuje k podstatě zjevené existence. Šaría je stejně jako Korán chápána jako věčná, nestvořená člověkem. Je morálním zákonem i návodem v konkrétních situacích. Muslim, který se jí řídí se stává členem islámského společenství a obce (ummy). A tady narážíme na rozdílnost oproti západu - západní individualismus oproti islámskému kolektivismu; koncepce národních států a naopak umma – islámská obec.

Lidská práva podléhají v obou religiozních skupinách širšímu právnímu kontextu. Islámské právo jim dává Boží statut. Většina islámských zemí nemá problém s přijetím Všeobecné deklarace práv a svobod, až na dvě výjimky, které jsou v rozporu s islámským zákonem: sňatky bez náboženského omezení ( v islámu zákaz sňatku muslimky s nemuslimem) a také právo každého změnit svou víru (islám odpadlictví trestá). Na demokracii je nahlíženo buď jako pro islám zcela přirozenou, nebo naopak naprosto nepřijatelnou. Kladné stanovisko je obhajováno principem šúrá – konzultace a idžtihád – svobodný výklad.

Protichůdný názor hájí stanovisko, že demokracie, jakožto vláda lidu, je neslučitelná s vládou Boha,

který jediný zaručuje skutečnou legitimitu státu.

Zastánci islamismu, jinak islámského fundamentalismu ( tj. prosazují Boží řád na úkor sekulárního)

se na základě výše zmiňovaných konceptů snaží o napadení současného západního kulturního

modernismu. Z hlediska evropského společenství a jeho bezpečnosti si je ale třeba uvědomit, že tyto názorové skupiny využívají frustrace muslimských imigrantů i jejich potomků z dalších generací a snaží se jim nabídnout alternativu zastřešující ummy a ochranu islámským právem .

Evropské (a naše taktéž) úřady však po každém střetu – teroristickém činu zkreslují realitu výstupem ve kterém tento hodnotí jako ojedinělý exces. Nás "straší" situace v Teplicích,kde jak se ukazuje muslimové masivně investují do pozemků. Chovají se kulturně podle svého kulturního vzorce.

Ale např. ve Francii je to horší. Podívejme se na nedávné výstupy z European Security Intelligence and Strategy Center - píše se zde o rekrutaci mládeže a lidí středního věku ve Francii a Belgii pro operace ve jménu džihádu. Lidé jdou bojovat za peníze protože jsou jisté mocnosti, které takové operace platí. Odváděním branců se zabývají lidé sunnitského vyznání a extremistického založení, o to se jednoznačně stará Saúdská Arábie.

Na tuto studii volně může navázat i kniha Zbloudilí - Les Égarés francouzského novináře Jean-Michela Vernocheta se objevují zajímavá zjištění třeba o tom, že v poslední době bylo ve Francii vyškoleno asi 400 ozbrojenců-wahhábitů, kteří šli bojovat za syrskou opozici. Dříve či později se vrátí domů, sotva ale budou chtít žít jako obyčejní lidé. Takže džihád je podle názoru Vernocheta už u dveří evropských měst. Ropná království jako Katar, SAR pomalu skupují Francii. Kataru už patří fotbalový klub Paris Saint-Germaine, část akcií finančního obra Vinci a cenné papíry ropné společnosti Total. Vernochetova prognóza je následující: Francouzi se nemají divit tomu, když je za 10 let budou vyhánět na muslimskou modlitbu obušky, když bude zbořena katedrála Notre-Dame a vykáceny vinice, a když budou jejich ženy a dcery oblečeny do čádoru. Bude to už nová, wahhábitská Francie.
Je zajímavé že finanční zdroje pro nákupy nemovitostí u nás jsou patrně ze stejných pramenů. Ale není třeba se bát – můžeme jim za pár let v Teplicích sekat trávu. Pákistánci v Emirátech to přece dělají taky.

A jedna otázka závěrem pro ombudsmanku – až studentka zdravotní školy projeví přání jít na praxi k lůžku v nemocnici oděna v čádoru (burka je přece jen méně pohodlná a moc se u nás nevidí) čí lidská práva budou převládat? Její ? Moje?

Říká se babo raď.....tak ombudsmanko Šabatová do toho..... Hlavně aby pak studentky nedupaly.

PS: Řešme to dřív než těchto rádoby občanů budeme mít víc než cca 20.000 s několika (20 mešitami). Unie totiž ve svém liberalismu raději chce investovat peníze do "předělávek" uprchlíků než dávat bezúročné půjčky svým starousedlíkům, než platit vyšší porodné atd.. A my to kopírujeme beze zbytku.